Arizona – 29., 30. a 31. den – národní park Grand Canyon

Článek z mé dlouhé cesty, ale krátké návštěvy Arizony. Hodně mě překvapilo, jak je tento stát zajímavý a kolik toho Grand Canyon může nabídnout. Fotky a detailní report naleznete v článku níže.

1. den – příjezd

Tento den byl ve znamení přesunu do 9 hodin vzdálené Arizony. Po cestě jsem se ještě zastavoval v Richfieldu vyřešit problém se simkou a daty. Nakonec se přišlo na to, že jsem si neměl prodlužovat stávající tarif, ale koupit novou simku, protože nejsou schopni prostě starou simku nastartovat (zúčtovací období) ode dne, kdy potřebuju, ale od toho, kdy byla simka založena. No fail, pokud vám prostě dojde na simce net a už máte pár dní před koncem období, kupte si raději novou.  Také jsem se stavil pro auto SPZku (které jsem začal zbírat) na beznínce a natankoval. Cedulka stála 13 dolarů, což mi přišlo docela hodně. Myslím, že jsem ve Vegas kupoval za polovinu.

Cesta do Arizony byla předlouhá a náročná, tyhle přejezdy mi začínají už docela vadit. Do 4 hodin ok, ale 9 hodin v autě je peklo. Po cestě jsem se alespoň bavil tím, že jsem sledoval okolí, projel jsem kolem Monument Valley, viděl nějakou tu indiánskou rezervaci a přes Cameron se dostal západní vstupní bránou do Grand Canyonu. Chtěl jsem tento den hlavně projet Canyon, trošku se v něm vyznat a na visitor centru se zeptat co a jak další den. Přejel jsem opět časové pásmo, takže se mi hodiny posunuly o hodinu zpět (tohle mě docela mate, ještě že mobil ukazuje vždy správný čas).

Z příjezdu do Canyonu jsem nebyl moc nadšený. Zašel jsem se podívat na Desert View, kde byla taková stará historická rozhledna a obchod se suvenýry. Všude ale davy turistů, hlavně Asiatů (přímo autobusy) a zaslechl jsem i pár Čechů. Stavil jsem se ještě na Navajo a Lipan point a popravdě žádný velký zážitek jsem z Canyonu neměl, největší snad z pobíhajících jelenů (kteří byli všude kolem) a havranů. Byl sice velký ale Canyonlands mi přišel mnohem hezčí. Možná to bylo i tou únavou. Nakonec jsem se přemístil do hlavního Visitor centra. Ty vzdálenosti jsou tu opravdu šílené (cca 40 min jízdy z Desert View) a zjistil jsem, že mi zavřeli před nosem. Byl jsem docela vytočený a unavený zároveň. Chtěl jsem dojet alespoň na konec Canyonu, ať to místo trošku pochopím a zítra se v něm vyznám. Dorazil jsem na konec, chvíli jsem bloudil v kempovacím městě a vydal se mrknout na západ slunce na Grandview point.

Grand Canyon je v podstatě město, jsou tu hotely, kempy, obchody, restaurace, 3 autobusové linky, vlakové nádraží, hřbitov, kousek letiště s názvem Grand Canyon a další město s kinem atd. Prostě pokud hledáte něco decentnějšího je lepší Canyonlands, pokud máte rádi komerci Grand Canyon je super :-D. Vyjel jsem Jižím výjezdem směr Fresno, kde jsem byl ubytován (1,5 hod jízdy autem).

2. den – hlavní trail

Druhý den jsem si dal snídani v ceně motelu a vydal se směrem Grand Canyon. Byl jsem odpočatý, den byl krásný, takže jsem se cítil na nějaký drsný trail. Po cestě jsem narazil na obchod se zbraněmi (do teď jsem žádný neviděl,takže první až v Nevadě). Navigace mi hlásila, že jedu po nějaké historické silnici a co nevidím, je to slavná route 66, což je velmi stará dálnice, která vedla z Chicaga a končí v Los Angeles (měří 2448km). Ve visitor centru mi týpek poradil Bright Angel Trail zakončit v Indian Garden (14km,900m převýšení, trip na 6-9 hodin). Po cestě na bus jsem si ještě zašel na Mather point (opět davy lidí) a vydal se modrou autobusovou linkou na začátek trailu. Po cestě řidič busu házel docela trefné vtípky. Na místě jsem si ještě zašel nabrat sílu do restaurace a vybral si Hiking Ceasar Salad. Výborný, čekal jsem nějakou palbu, ale byl cenově stejný jako v jiných restauracích. Žádná vysokohorská přirážka se nekonala.

Vydal jsem se tedy na nejtěžší trail, který v Grand Canyonu je, cesta byla rovná a upravená (oproti Canyonlands diametrální rozdíl) a nedalo se ztratit. Po cestě hodně turistů. Trošku jsem se cestou dolů začal nudit, bylo to opravdu jednoduché, tak jsem se rozběhl a v podstatě se (mimo 1 zastávky na pití) zastavil až na cílové destinaci Indian Garden. Po cestě jsem se musel vyhýbat turistům a koňským výkalům (psi na cestu nemůžou, ale koně ano, wtf?). V Indian Garden jsem byl za hodinu (ano, nedělám si srandu). Musel jsem se vysléct, protože dole bylo úplně jiné klima než nahoře (vedro). Nahoře jsem měl bundu a mikinu, dole stačilo tílko. Také tady byla úplně jiná flora. V Indian Garden nebylo nic moc zajímavého a v mapě jsem si všiml, že tento trail končí až nějakým Plateau pointem, vzdáleným cca 2,5 km od Indian Garden. Vydal jsem se tedy na tento finální point. Po cestě jsem si uvědomi,l že toto je můj poslední den v národních parcích a že jsem měl nehorázné štěstí na počasí. V podstatě bylo škaredě jen 2 dny, ale nebylo to tak špatné, že by se nedalo chodit, prostě zamračeno.

Na Plateau point se jde po takové prašné cestě pouští, všude kolem vás jsou velkolepé skály, barevně rozvrstvené a také mnoho rozkvétajících kaktusů. Po cestě jsem potkal pouze 2 menší skupiny turistů, kteří mě upozorňovali, že už jsem blízko a že je to nádhera. Dorazil jsem na místo, kde nebyl naprosto nikdo. Musím říct, že tohle je ta nejlepší část Grand Canyonu a patří mezi nejkrásnější místa (top 3 určitě), které jsem v národních parcích viděl. Absolutně nechápu proč mi týpek na informacích řekl, že mám skončit v Indian Garden (kde není nic). Plateau point je to nejlepší na Grand Canyonu, na místě jsem byl cca 45 minut, odpočíval, meditoval, fotil. Za celou dobu nikdo nepřišel. Trošku mi to vadilo, protože jsem chtěl, ať mě někdo vyfotí :). Nakonec jsem se vydal zpět do Indians Garden a zde potkal pár, který zrovna mířil na Plateau point z kempu, který zde je. Řekl jsem si, že o ty fotky nechci přijít a tak jsem se s nimi dal do řeči a šel zpět (čili plus 5 km k 19 za Bright Angel Trail). Byli to 2 starší, ale moc milí lidé z Colorada (Mike a Jean). S Mikem, který měl naslouchátko a docela špatně hovořil jsem mluvil o problému menšin v USA (jaké jsou v jakých státech), pak padla řeč na to, jak zavřeli na 8 týdnů všechny národní parky v USA kvůli neschválenému rozpočtu a že zrovna byli 2. den v Yosemitech atd. Doporučili mi navštívit Rocky Mountain National park v Coloradu a zajet na rafty (tip pro příští trip). Na místě mi udělali několik skvělých fotek (které mi za těch 5 km navíc rozhodně stály) a vydal jsem se zpět. Nahoru jsem dorazil kolem půl 7 a docela unavený se vydal na cestu na hotel.  Plateau point patří rozhodně mezi nejhezčí místa Grand Canyonu, posuďte sami (viz fotky):


3. den

Tento den byl ve znamená posledního bádání v okolí Arizony (konkrétně města Flagstaff, ve kterém jsem bydlel) a přesunu do mého zabookovaného hotelu ve Vegas. Nejdříve jsem se vydal na cca hodinu vzdálený Meteor Crater. Čekal jsem, že přijedu k zemi, kde bude obří díra, případně nějaká tabule, udělám fotky a pojedu. Přijel jsem na místo a překvapil mě komplex, který byl u kráteru vybudovaný. Kráter byl oplocený, takže abyste ho viděli, musíte zaplatit vstup 16 dolarů :). Nakonec mě překvapilo, že u kráteru po meteoritu je muzeum, kino (promítá dokument o kráteru), jsou zde guidované prohlídky, restaurace a obchod se suvenýry (ten prostě nesmí chybět).

Američani jsou v tomhle geniální a jsou to mistři suvenýrů a cross marketingu. Prostě z vás ty peníze dokážou vytáhnout, ať chcete nebo ne. Muzeum nabízelo interaktivní simulace dopadu metetoritů a přehled nejvýznamějších kráterů na světě. Tam byl po právu vyzdvižený právě kráter v Arizoně, který je nejzachovalejší na světě.  Musím uznat, že kráter mě hodně zaujal.

Poté jsem se vydal na wildlife park Bearizona, který byl po cestě do Vegas. Opět mě při vstupu stihli obrat o 20 dolarů. Ale zvykám si :). Je to taková zoo, ve které jezdíte autem přímo mezi zvířaty. Nevím, jak moc je to eko, když musí zvířata dýchat zplodiny z aut, ale ok. Zaujalo mě, že si musím v sekci věnované vlkům a medvědům vytáhnout okna nahoru. Nejdříve jsem viděl bizona, poprvé v životě. Je to opravdu majestátné zvíře. Hodně se mi líbili vlci, asi nejvíc z celé Bearizony. Byli hodně aktivní na to i přesto, že byl parný den. Smečka čítala několik samiček a hodně drsně vypadajícího šedého vlka. Musel jsem zastavit, vlci mi začali obíhat kolem auta a když bíla vlčice zkusila okusovat zadní kola, vydal jsem se z tohoto pavilonu pryč. Docela mi nahnali hrůzu a jsem rád, že jsem měl okna vytáhlé :). Největší atrakcí měli být medvědi (Bear – Bearizona), ale ti zrovna v odpoledních hodinách spali, nebo se velmi pomalu potáceli. Připadali mi také dost drobní, žádní obři. Nakonec jsem si ještě prošel komplex uprostřed bearizony (v podstatě zoo), kde jsem zůstal na ptačí show (nic extra, v Thajsku byla mnohem zajímavější). Zoo se mi zdála stejně jako celá Bearizona takové nedodělané. Bylo zde hodně stavebních strojů  a šlo vidět, že to ještě není dokončená záležitost.

Vydal jsem se tedy na cestu do Las Vegas, kterému budu věnovat samostnaný článek, protože už není v Arizoně, ale v Nevadě 🙂


František Szabó (16 dobrodružných článků)

Internetový marketér, který se specializuje na affiliate marketing.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *