Kalifornie 1. a 2. den – přílet, Santa monica, Hollywood

Ráno 2.4. vyrážím Regiojetem, budíček na 6 ráno je tvrdý (obvykle vstávám kolem 9). Regio nemá žádné zpoždění, takže paráda, cesta ubíhá díky připravené práci. Do Prahy přijíždím asi s 10-ti minutovým zpožděním a nasedám na bus vedoucí přímo na nádraží za 60Kč (když to kupujete u řidiče jinak 41Kč). Cesta utíká v pohodě, cítím, že to vše bude ok a mám dostatečnou rezervu (2,5 hodiny do odletu když přijíždím na Havlův svatostánek). Hodně milé překvapení je, že na letišti potkávám Dana Spáčila, který letí do Toronta za kámošem. Takže si krátíme dlouhé chvíle vykecáváním a zajdem také do letištní restaurace, která je hlavně pro personál a je ukryta v prvním patře. Je to taková fintička pokud se chcete najíst dobře a za slušnou cenu na letišti. Znám jí, bo jsem tu měsíc brigádničil jako „házeč“ kufrů 🙂


Letadlo mi dost připomíná ČSA a věk stevardů a letušek je také dost podobný (100 let a více). Londýn je neskutečně obrovský a dochází mi to, když se musíme s Danem přesunovat z terminálu 3 na terminál 5, odkud nám to společně letí (samozřejmě každému trošičku jinam neboť přece nebude vyskakovat z letadla). Než se dostávám k terminálu ujdu velký kus cesty pešky, část busem a část letištím metrem (ano, čtete správně). Celkově to trvá skoro hodinu a měl jsem už i docela bobky, že let nestihnu. „Naštěstí“ mě před gatem čekala fronta asi milionů lidí nastupující do gigantického 2.patrového boeingu.

 

Odlet se nakonec opozdil cca o 20minut. Když jsem nastupoval do letadla, procházel jsem první třídou a řekl jsem si, že s ní určitě musím někdy letět. To pohodlí je samozřejmě úplně někde jinde, ale samozřejmě i cena. Seděl jsem vedle 2 drobných žen, takže z tohodle hlediska ok (obrovský černoch naštěstí seděl o řadu přede mnou, takže štígro). Nicméně jsem seděl uprostřed, což je hned po místě u okénka nejhorší místo (musíte pořád otravovat ty u uličky, když chcete někam jít). Samotný let byl klidný a velmi dlouhý. Trval celkově 11 hodin, nikdy jsem tak dlouho ještě neletěl. Bylo to trošku úmorné, ale dalo se to zvládnout, nicméně na cestování je toto ta nejméně oblíbená část pro mě. Obsluha byla dost líná a viděl jsem ji v podstatě jen na začátku a na konci letu. V průběhu jsem měl docela dost žízeň, ale obsluha nikde a Američanku po pravé straně se mi něchtělo budit, takže jsem to zaspal. Největší obavy jsem měl z vízové kontroly na letišti. Slyšel jsem o ní úplné pohádky, jak vás můžou poslat domů, jak to hrozně řeší a ve skutečnosti? Vůbec nic, dokonce jsem nemusel ani ukazovat ESTA víza, která si povinně musíte před odletem online vyřídit. Pouze se mě zeptali na důvod příletu (první přepážka) a odkud jako že jsem, a že musím stopro do Las Vegas (druhá přepážka).

Dále mě čekal přesun z letiště do mojí půjčovny aut ALAMO. Jezdí tady speciální busové linky přímo do vaší půjčovny, takže cajk. Když jsem vystoupil z letištní haly, docela mě překvapilo chladno (bylo přibližně půl 9 večer). Oproti Bangkoku to byla diametrální změna. Po cestě musem jsem si uvědomil, že netuším, jak bez navigace najdu svůj hotel. Tuto situaci jsem nemusel řešit kdybych si stáhnul offline mapu, třeba od Sygicu už doma. Samotné půjčení auta bylo v pohodě, prodejce se mi snažil ještě vnutit vyšší řadu a připojištění a navigaci, ale já odmítnul. Za každý upgrade platíte docela hodně moc, hodně mega penízků. Následoval výběr vozidla v mé třídě, prostě mi řekli, ať si nějaké z té řady aut vyberu a odjedu. Ve dveřích aut jsou klíčky a tak stačí nastoupit, nastartovat a jedete.

U auta se ještě trošku pozastavím. I když jsem si doma nacvičil jízdu automatem, tak jsem zažil několik stresových situací. 1. nastoupil jsem do auta, kde neseděl počet km na tachometru s papírkem, který byl v autě. Kolemjdoucí člověk z půjčovny mě ujistil, že to není problém (rozdíl byl jen od 30tis mil :-D), nicméně mi to nedalo a raději jsem vzal jiné auto kde míle seděly. Vybral jsem si Chevrolet Cruze, hodně velké auto a velmi pohodlné. Následovalo malé ošahání, kde co je a mohl jsem tedy vyjet. Chvíli mi trvalo, než jsem zjistil, kde je zpátečka a pak následovala klasika pro lidi, kteří nejsou na automat zvyknutí. Já věděl, že si tu levou nohu prostě mám strčit bokem a vůbec jí nebrat v potaz, ale prostě mi to nedalo a samozřejmě můj výjezd z půjčovny působil přesně tak komicky, jako znáte z videí často publikovaných na internetu, kde se smějí ženám. Rozjezd, brzda, rozjezd brzda. Ale pak už to šlo.

Po cestě jsem si uvědomil, že vlastně vůbec netuším, kam jedu a tak jsem zastavil na benzínce, kde mi Hasan napsal dle Google Maps navigaci a tak jsem jel do zabookovaného hotelu. Abych to zkrátil bez GPS si podle mě v LA ani neškrtnete, pomocí cedulí prostě nemáte šanci. Nakonec jsem to v 11 večer zalomil v motelu u silnice za 55 doláčů na noc. V pokoji byla neskutečná kosa a docela velký hluk z okolí, ale byl jsem tak unavený, že jsem lehnul a spal.
Další den jsem si všiml, že tu mají topení, které jsem si zapomněl zapnout, pomocí wifi jsem si stáhnul offline navigaci a šel směr ATT vyřizovat internet do mobilu (ano, opravdu to bylo to první, co jsem nutně potřeboval vyřešit,:-D, žádné jídlo prostě napřed internet). V ATT se o mě postaral LEO, hrozně se chtěl vybavovat, furt se mě na něco ptal a vyzvídal. Američani jsou celkově hodně ukecaní. V ATT bylo relativně dost lidí a nezávazně se lidi bavili i přes půl místnosti a byli k sobě takoví vřelí a přátelští. To v ČR nikdy neuvidíte. Nicméně cesta tam i zpět do hotelu byla docela peklo, musím říct, že pro chodce to tady nemají vůbec dobře vyřešené, strašně se načekáte na dlouhých přechodech a žádné nadchody jako v Bankgoku tu nejsou. Prostě kdo nemá v USA auto, jako by nežil a bez něho si tu neškrtnete. Navázal jsem kontakt s Petrem Lopezem z LA, kterého jsem si přidal na FB a dával mi různé tipy, kam zajet a co dělat. Možná se s ním i sejdu pokud to vyjde a osobně mu poděkuju za zajímavé insidy v LA.

Odpoledne jsem si zašel do doporučované restaurace na Foursquare, která byla blízko mého motelu Jet Inn. O aplikacích, které tu používám, napíšu ještě samostatný článek. Název restaurace byl The Serving Spoon, zajímavostí bylo, že jsem v této restauraci plné lidí byl jediný běloch, ale lidi kolem se usmívali a nevytahovali nože, takže ok :). Cena 13 doláčů za chicken burger s coleslawem (výborný) je asi normální. Mě to přišlo relativně drahé, ale musím si zvykat :). Dýško jsem nechal 2 dolary, nevím jestli je to moc nebo málo, ale vím z doslechu, že se tu dýška dávat musí a větší než v ČR.

Poté jsem se vydal směr Venice Beach, když jsem přijížděl k pláži blíže, viděl jsem všude ohromné množství aut a cedulky parkovné za 10 dolarů. WTF? Nakonec jsem podvolil a zaparkoval v hodně zvláštní uličce, kde mě donavigoval usmívající se černoch. Samozřejmě jsem zjistil, že jsem naletěl a měl jsem jet ještě blíže pláže na oficiální parkoviště za 4 dolary na den. No, chybami se člověk učí. Samotná pláž byla krásná a ještě před pláží tu bylo obrovské množství obchůdků a sportovního vyžití. Hráli tu takovou zvláštní hru, vypadalo to jako tenis, ale měli rakety s pevným výpletem, pak v takových betonových kojích hráli o stěnu další prazvláštní hru s míčkem, do kterého mlátili rukou (jako squash, ale místo rakety ruka). Bylo tu venkovní fitko, pak spousta tyčí a lan na venkovní blbnutí. Skatepark, slackliny a mnoho dalšího. Tady bych se zabavil na několik dní, týdnů a neomrzelo by mě to. U moře nebylo moc lidí, protože bylo chladné a vítr byl mrazivý. Nicméně zaujaly mě takové ty budky s plavčíky, jaké znáte z pobřežní hlídky, ale nikde jsem Pamelu nezahlídl.

Po cestě vás zaujme opravdu obrovské množství sportovců (cyklisti, běžci, skejťáci) a všude jde cítit tráva (Marihuana). Také jsem narazil na několik bezdomovců po cestě. Takovou stezkou jsem asi 40minut šel k Santa Monica Pier, kde je na dřevěném přístavu zábavní centrum s atrakcema. Mě takové věci moc nezajímají, takže jsem šel dál, poslechl si hudebníka (těch jsou tu venku kvanta) a šel zpět. Po cestě jsem se ještě zastavil v pár obchůdcích, nejvíc mě zaujal ten s železnými sochami a soškami. Je tu toho šíleně moc k vidění, k dělání a nakupování. Přijde mi to tu zatím mnohem zábavnější než v Thajsku.

Večer jsem se chtěl podívat na slavný Hollywood. Jel jsem a po cestě zahlédl Beverly Hills, kromě velkého nápisu a pár luxusních domů nebyla ničím zvláštní. Večerní Hollywood ale tepal životem a světly. Nejvíce mě zajímal chodník slávy (je hrozně dlouhý) a slavný nápis (nejde moc dobře vidět). Chodníček jsem si prošel a na nápis se podíval (checked :-D). Je tu opravdu spoustu vyžití, krásný je Chinese Theatre, je tu plno různých exibicí jako Madame Tussauds, Guinessův svět nebo Believe or not. Vzal jsem pár pohledů a šel jsem zpět k autu a spát. Po cestě jsem potkal mnoho exhibicionistů (takové ty sochy, pak různé komiksové a filmové postavy v převlecích – fakt vypadali neskutečně podobně jako herci). Nestíhám si ani pamatovat a popisovat všechny zážitky a to tu jsem pár dní.

Poznámka k TV. Na pokoji mám televizi, tak jsem chvíli večer koukal a hrozně mě zaujalo, že se tu v zpravodajských pořadech pořád smějí a hážou vtípky prostě úplně něco jiného, než jsem čekal. Taky mají televizi neskutečně propojenou se sociálními sítěmi a všude vidíte hashtagy na twitter, facebook nebo dokonce instagram. Taky jsem se díval chvíli na pořad The Price is Right, který tu běží bez přestávky již více než 40 let. Ten koncept a význam pořadu mi přišel naprosto hloupý, ale chápu proč je oblíbený. Nemusíte mít téměř žádné znalosti, mimo alespoň částečné orientace v cenách a věřte mi, v nákupních centrech jsou tu Američani jako doma, takže to je jejich silná zbraň :). Navíc je to typická masovka, může se jí zůčastnit kdokoliv a v televizi se mohou dohadovat rodiny také.


František Szabó (16 dobrodružných článků)

Internetový marketér, který se specializuje na affiliate marketing.


10 thoughts on Kalifornie 1. a 2. den – přílet, Santa monica, Hollywood

  1. Pic! V 1.řade si užij trip a Cali. S kamarády(4) se tam chystáme v září. Můžeš napsat jak tarif sis dal na data u AT&T a na kolik Tě vychází auto na den? A kolik tam teď stojí Gallon Regularu? Diky a štastnou cestu. Jerry.

    Reply
    1. Ahoj volani a sms v ramci ATT jsou zdarma plus 2GB dat za 50 dolacu (ATT GoPhone). Auto jsem celkem za 36 dnu platit 19k pres rentalcars.com, regular je na shellce za 4,099

      Reply
  2. Zdravím, všiml jsem si, že jsi tam sám, spletl jsem se nebo je to tak? Párkrát jsem tak vyrazil, ale nebylo to ono.

    Jak jsi to skloubil s prací?

    Pěkné cestování

    Reply
    1. Ano i ne. Sám jsem přijel ale tady rozhodně sám nejsem navíc díky blogu citím docela velkou podporu:). Pro mě je to tedy zatím ono, ale až budu starší možná přehodnotím.
      Dá se to skloubit, práci se věnuju každé dopoledne a 1 den v týdnu jsem si na práci vyčlenil celý den takže to jde.

      Reply
  3. Nabíječku na iPhone bych si určitě koupil v obchodě, ať tak nemusíš kouzlit; stojí to jeden dolar, takže tě to už nezabije 🙂 Jinak auto moc hezké, měli jsme naprosto stejné, akorát v jiné barvě (hraje tam super iPhone a můžeš celý den i nabíjet, takže dvě mouchy jednou ranou) 🙂
    TV je prdel, hlavně Comedy central s vypípaným South Parkem 🙂 Jinak věřím, že je hodně vše uvolněné, zajdi si na něco masakroidního na jídlo a pak uvidíš toho Green Lanterna 🙂 Lidi jsou hodně sdílní, někdy až moc, tak si říkáš, jestli si nedělají z tebe prdel, ale oni fakt budou tak naivní 🙂 Tak enjoy a keep blogging 🙂

    Reply
  4. Ahoj,
    rád bych se zeptal, jak velký depozit jsi platil za auto a jakou kartou? Díky, za spoustu užitečných informaci z tvého blogu.

    Reply
      1. Myslím tím blokaci na kartě. Nepamatuješ si jestli jsi použil debetní nebo kreditní kartu?

        Reply
        1. Použil jsem určitě debetku, nebyl s ní problém ani v Austrálii při půjčování karavanu ale tam byla kauce 100 000 Kč to si pamatuju velmi přesně:)

          Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *