Kalifornie 11. – 14. den – Kings Canyon, Sequoia a Yosemity (Národní parky)

V dnešním reportu se dozvíte jak probíhaly hned 4 dny, které jsem strávil v národních parcích. Jedná se o delší report plný fotografií, takže si na něj nechejte dostatečný čas. Přeji příjemné počtení a budu rád za vaše reakce v komentářích a případné sdílení. Aktuálně dopisuju report s Lake Tahoe a za chvíli vyrážím přes Death Valley do Las Vegas.

11. den

Cesta z Fresna do Kings Canyon and Sequoia NP trvala okolo 1,5 hodiny. Tento park je proslulý nejstaršími a největšími stromy na světě. Při vstupu do parku jsem ukázal Lukášovu kartu a vše proběhlo bez problémů. Samotné parky jsou protkány velmi kvalitní sítí silnic. Na informacích jsem se zeptal jaká místa stojí za to navštívit, pokud mám pouze pár hodin (měl jsem cca 4 hodiny). Milá rangerka mi poradila, že musím vidět rozhodně sekvoje General Grant a General Sherman a taky jeden kratší trail na horu. Všechno jsem poobjížděl hlavně gigantický Sherman mě zaujal svou neskutečnou mohutností (největší sekvoj-strom na světě – 84m výška a 11m průměr). Celkově jsou tyto stromy hodně zajímavé, žijí tisíce let, ke svému přirozenému rozmnožování a dalšímu růstu potřebují oheň (které jsou uměle zakládány provozovateli parku). Více info se dozvíte na wikipedii, víte že v Česku jsou také 3 sekvoje a nejsou to žádní drobečci (40m)?

Nicméně postupně se z krásného počasí udělalo takové nepěkné pršení a proto jsem park po 6 večer opustil a vydal se na cestu zpět. Tento park určitě stojí za to shlédnout a přijde mi, že bohatě stačí 1 den a nějaké větší tůry si nechám na Yosemity. Podivností je focení hlavně asijských turistů naprosto všeho, co vidí (i popelnice – OPRAVDU). Největší zvrácenost je pak focení velkým iPadem, to už mi přišlo úplně ulítnuté. Poprosil jsem pár lidí, aby mě u sekvoje vyfotilo style panoramatické fotky na výšku a nikdo tuhle fintu neznal a hrozně se divili, jak ty fotky vypadají skvěle 🙂

12. den

Další den jsem se odhlásil z hotelu a vyrazil směr Yosemity. Po cestě jsem se ještě zastavil v Targetu a koupil mikinu, protože jsem svoji milovanou a hlavně jedinou nechal u Lukáše, nová mě stála 2$ (oblečení je tu relativně levné – hlavně to výprodejové). Všude jsem se ptal na poštovní schránku, protože mám ještě pár pohledů, co chci poslat a nikdo o ničem nevěděl. Stejně jako v Thajsku je obrovský problém s poštovníma schránkama a celkově poštama. Nevím, zda je to digitalizací, ale abych si časem zvykal, že žádné schránky už nebudou. Vždy se snažím pár pohledů poslat hlavně rodiným příslušníkům. Na internetu jsem zkoušel najít nějaké hotely nebo motely v blížkosti Yosemitu a věřte mi, je to neskutečný problém se dostat s cenou pod 100 dolarů za noc, což mi přišlo uhozené a rozhodně se mi to nechtělo dávat. Proto jsem si našel na základě pár doporučení v diskuzích a na Tripadvisoru útulný hostel 30 min od Yosemitů s názvem Yosemite Bug Rustic za 26 dolarů na noc. Místo je perfektní, v okolí je tu krásná příroda, žádný hluk z projíždějících aut, hodně vyžití (bug trail, jezero, lázně/sauna za 10 dolarů na den, restaurace se super levným jídlem). Na pokoji jsem potkal Němce Michaela, který také cestuje po USA, také sám a také podobnou trasu jako já, ale už končí. Dal mi pár tipů a poradil, jakou pěší túru mám vyzkoušet v Yosemitech. Hostel jsem si zarezervoval na 3 noci a pak se uvidí, kam vyrazím.

Odpoledne jsem vyrazil na první oblídku Yosemitů, budu tu další 2 dny chodit po pěších túrách, takže jsem potřeboval obhlídnout terén a zjistit, jaké túry vyberu. Projel jsem si celý Yosemite Valley, je to místo obklopené pompézními skalami Yosemitů, ze kterých padá voda ve formě obrovských vodopádů. Je zde také 5. největší vodopád na světě – Yosemite Fall (Lower a Upper).

Všichni doporučují navštěvovat parky v létě, já dělám ale věci rád jinak a po svém, a tak jsem si řekl, že nebudu dělat to, co doporučuje většina, navíc bylo jasné, že v hlavní letní sezóně tu bude plno lidí (což já moc nevyhledávám). Takže jsem do NP vyrazil na jaře a musím říct, že je to paráda, lidí tu moc není a hlavně jsou tu vodopády v plné síle a kráse (pokud vyrazíte v létě, budou buď vyschlé nebo hodně slabé). Yosemity mi přijdou, že jsou právě na vodopádech založené, takže by byla škoda se o to ochudit. Po projížďce a prvotním seznámením s Yosemity jsem zahlédl hněd několik epických vodopádů a u jednoho jsem zastavil (toho největšího Yosemitského). Vyšel jsem na túru, která měla být dle obdržené Hiking mapy (u vstupu do parku obdržíte vždy mapu parku a možné pěší túry zdarma) na 30 min, u spodního Yosemitského vodopádu jsem byl cca za 20 min. Prošel jsem si ještě městečko Yosemite Village (restaurace, muzea, pošta – konečně jsem našel schránku) a vyrazil ještě k jednomu menšímu vodopádu Ribbon Fall, kde nebyl nikdo a přístup k vodopádu byl hodně drsný (velmi kluzký a docela nebezpečný), chvíli jsem u něj relaxoval a přemítal, co budu dělat další den a poté vyrazil směr hostel. Po cestě jsem viděl nějaký Dome (nevím, zda North nebo Half) nebo populární lezeckou stěnu El Capitan.

Večer jsem si obešel okolí hostelu a zakoupil večeři – Quesadillas za 12 dolarů (opět jsem zapomněl, že je tu vše bez daně, což mi přijde jako hodně nešikovné, když nevíte, jaká ta daň v jednotlivých státech je :)). Byla to tak obrovská porce, že jsem nesnědl ani polovinu a jídlo si schoval do krabičky na další den (oběd).

13. den

Další den mě už čekala regulérní několikahodinová pěší túra. Po snídani a brzkém obědu jsem se vydal do parku do Curry Village, která je na konci Yosemite Valley, kde jsem zaparkoval. Zajímavostí je, že zde není téměř žádný signál mimo samotný park, kde je plný 4G signál. Vydal jsem se po doporučené cestě ke dvěma vodopádům, Vernal a Nevada Fall. Trip byl přibližně na 4 hodiny (mapka ukazovala 6-8 hodin), nahoru to šlo ztuha, cesty byly velmi dobře připravené, některé části vybetonované, jinde postavené kameny jako schodiště. Na nižší Vernal Fall šlo hodně lidí, včetně menších dětí, ty nejmenší se vezli rodičům na zádech. Na horní Nevada Vall už šlo lidí mnohem méně, ale stály za to. Hlavně výhled byl úžasný a také jsem nakrmil veverku. Cesta pokračovala dál ještě 4 míle k proslulému Half Dome, který je ale zavřený (kvůli sněhu), nicméně po cestě bylo vedro, cca 30 stupňů (nechápu ten sníh, asi to bude ještě velké převýšení). Musím ale přiznat, že jsem byl tak zničený po cestě nahoru, že bych na Half Dome nešel ani kdyby by byl otevřený. Cesta dolů už byla pohodička, to jsem v podstatě běžel.

Dolů jsem dorazil docela dost brzo a protože jsem měl ještě čas, vydal jsem se na další trail k Mirror Lake, za cca 30 min svižnější chůze jsem byl na místě. Po cestě jsem minul několik skupinek s koňmi. Tuto cestu jsem přejmenoval na Shitty Trail a asi chápete proč, celou dobu jsem měl co dělat, abych se vyhnul exkrementům koní (hovada jedny:)) Dorazil jsem tedy k jezeru a jelikož jsem nechtěl jít stejnou Shitty cestou zpět, tak jsem přešel Mirror Lake, myslel jsem, že to bude pohodička a voda bude po kolena, nakonec byla téměř po pás a byla neskutečně ledová :). V Yosemitech jezdí autobusové linky, takže cestovat po parku je neskutečná pohoda, stačí zaparkovat a po parku už se můžete dopravovat shufflem (já ho ale zatím nevyužil). Nakonec jsem značně zničený vyrazil na cestu zpět do milovaného Bug hostelu, po cestě jsem minul benzínku Shevron s nekřesťanskou parkovou přirážkou 1 dolar za galon paliva. Večer jsem si ještě zašel do zdejších lázní, za 10 dolarů jsem získal přístup k sauně, vířivce a nealko pití. Na hostelu už jsem v podstatě sám, hodně lidí po víkendu odjelo, v kombinaci s tím, že stojí 30 dolarů včetně daně na noc, tak bych řekl, že je to nejlevnější postel široko daleko. Co mě ale trošku trápí je matrace, která je asi extrémně kvalitní, protože se přesně tvaruje dle mého těla, teda až na to, že je uprostřed matrace obrovská díra, takže jsem se asi dvě noci moc nevyspím :).

14. den

Další den začal klasicky snídaní a dopolední prací a vyřizování e-mailové komunikace. Uvědomil jsem si, že za ty 4 dny v NP jsem utratil docela málo peněz (v porovnáním s městy), pěší turistika a parky jsou levné, pokud nebydlíte v drahém hotelu a nestravujete se v drahé restauraci. Když jsem u toho jídla, už 2x se mi stalo, že jsem si v naší pěkné levné restauraci na hostelu objednal jídlo a jedl jsem ho na 2x, protože ty porce jsou tu prostě přemrštěné (takže další šetření). Odpoledne jsem vyrazil směr NP na největší túru, kterou jsem tady zatím podniknul na Horní Yosemitský vodopád (Yosemitský vodopád je 5. největší vodopád na světě přes 700 metrů). Než jsem zamířil k cíli cesty tak jsem navšívil ještě jeden menší vodopád Brydalvail (?), ke kterému se šlo asi 10 minut chůzí, takže to podle toho vypadalo (spousta lidí). Dokonce jsem po cestě zahlédl 2 týpky, jak fotí selfie pomocí google glass, to mě docela překvapilo :). Samotný přístup k vodopádu byl poměrně o ničem, moc ho nešlo vidět, protože proud vody byl tak silný, že tvořil velký oblak vody. Ale bylo to alespoň osvěžující. Zaparkoval jsem na hlavním parkovišti, poslal jsem pohledy na místní poště a pomocí autobusové linky Yosemite shuffle jsem se vydal směr 6-8 hodinový trail (dle papírového guidu). Tenhle trail patří mezi ty vůbec nejtěžší, které tu jsou a rozhodně nejtěžší z těch, které jsou otevřeny (Glacier point – Four mile trail, a Half Dome jsou kvůli sněhu ještě zavřeny). Když jsem se ptal chlápka první den v kempu, kam jít a on říkal, že je výšlap na horní yosemitský vodopád masakr, tak nekecal :). Cesta nahoru byla opravdu pekelná a když jsem cca ani po 3 hodinách stále nebyl nahoře, začal jsem být nervózní, protože mi došla voda a věděl jsem, že mám ještě pěkný kus cesty zpět. Nakonec jsem si řekl, že ten vrchol už vidím, tak to bude přece kousek a nenechám se tou horou zlomit :). Po pěkných 4 hodinách jsem nakonec trail pokořil a nahoře potkal partu lidí (Eva, James, Fernanda) z našeho kempu a trošku zablbli s foťákama a pokecali. Já si poklábosil hlavně s Jamesem, což je materiálový inženýr z Británie a zjistil jsem, že bydlíme dokonce na stejné ubikaci v hostelu, akorát on je vedle v pokoji :). Nahoře byl krásný výhled na zasněžené vrchy Yosemitů.

Cestou dolů jsem se rozloučil se skupinkou z hostelu, protože měla tzv. weak point, holku s Holandska, která byla dost pomalá (a to se neodpouští). Takže jsem se z vrchu vydal napřed svižnou chůzí a pak i běžel dolů, nakonec jsem utíkal téměř celou cestu, bylo to docela adventure vyhýbat se lidem, přeskakovat šutry, kdybych měl GoPro, tak z toho bude geniální video. Dolů jsem doběhl za 50min a rovnou naskočil do shufflu, který mi tak tak nezavřel dveře před nosem :). Vydal jsem se na cestu zpět a uvědomil si ty vzdálenosti, jaké tady jsou v Česku, když chcete přejet z Ostravy do Prahy, tak vám to nezabere ani 4 hodiny vlakem, tady to jsou všude nehorázné vzdálenosti a když se chcete někam dostat, vždy musíte min. hodinu někam dojíždět. Myslel jsem si, že to pro mě bude problém, protože v řízení auta se nikterak nevyžívám, ale je to pohoda. Auto se řídí v podstatě samo, jen hýbu volantem a užívám krajinu po cestě, která je tu neskutečná.

Do kempu jsem spěchal i proto, abych si dal poslední relax v místním SPA, nafotil nějaké fotk,y jak to tady vypadá. Značně uvolněný jsem se vydal na večeři a spát. Po cestě z restaurace jsem ještě potkal Jamese, který se mě ptal, co budu večer podnikat, já odvětil, že promažu fotky a jdu spát (bylo cca půl 9 večer).


František Szabó (16 dobrodružných článků)

Internetový marketér, který se specializuje na affiliate marketing.


3 thoughts on Kalifornie 11. – 14. den – Kings Canyon, Sequoia a Yosemity (Národní parky)

  1. Ahoj, skvělý blog a skvělý report! Já se nacházím ve fázi plánování podobného tripu, proto jsou pro mě všechny tvé poznámky, tipy a komentáře neskutečně přínosné! A teda obdivuji tě i za ten styl cestování, zaprvé sám, zadruhé přes couchsurfing… bomba 🙂 Na to bych odvahu neměla. Ale dost jsi mě zviklal těmi vodopády – plánujeme cestu spíš na podzim, ale připravit se dobrovolně o takové vodopády? Hm, to ještě budu muset promyslet. A taky bych chtěla pochválit fotky, zvlášť ty panoramatické jsou vážně dechberoucí. Na konec otázka – jak to řešíš s připojením na net? Koupil sis tarif s internetem do mobilu, to jsem si přečetla. Ale tyhle reporty píšeš na počítači, ne? Dá se v US obecně dobře připojit na wi-fi? Díky a ať se ti tam dál líbí. A nezapomeň dál psát reporty, je to skvělé čtení 🙂

    Reply
    1. Ahoj Jano díky za pochvalu. Já couchsurfing jen zkoušel určitě bych neměl na to takhle přežívat celý pobyt:). Ohledně podzimu netuším ale doporučuju pročít stránky parku: http://www.nps.gov/yose/planyourvisit/hours.htm, všechny NP mají výborné a aktualizované stránky.
      Ohledně netu, hned 1 den viz článek jsem si vyřídil mobilní paušál na měsíc od ATT nicméně ten se nedá nastavit na hotspot takže použávám WIFI na hotelech/motelech a to je kupodivu docela dobré a stabilní takže se na něm dá i pracovat.

      Reply
  2. Pingback: 41 – 47. den – Darwin - Austrálie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *