Kalifornie – 34., 35., 36., 37. a 38. – Los Angeles – Celebrity a zábava

Posledních 5 dní v LA bylo neskutečných. Jak dopadly poslední dny v USA? Koho jsem potkal a jak jsem se poprvé za celou dovolenou válel na pláži? To vše a mnoho fotek ve finálním reportu.

1. den – příjezd

Po odhlášení z hostelu a dopsání reportu z Vegas jsem se vydal na cestu (cca 4 hodiny) do Los Angeles. Měl jsem domluveno, že dorazím za člověkem přes couchsurfing. Po cestě jsem uvízl na cca hodinku v zácpě, traffic byl v neděli opravdu šílený. Na silnicích žádná nehoda, uzavírka nebo opravy, prostě aut bylo tak neskutečné množství, že ani 3 pruhy nestačily. To mě přivádí k tomu, že i když je tady opravdu mnohonásobně větší provoz než v ČR, za celou dobu, co tu jezdím, jsem v podstatě neviděl nehodu nebo nečekal někde zasekaný jako v ČR, než to odklidí.

Přijel jsem na domluvené místo, ale nikdo nikde, na zprávy můj hostitel nereagoval a číslo jsem neměl. Po půhodině jsem to vzdal a našel hotel blízko Hollywood blvd (chodník slávy). Hodně luxusní pokoj za 50 dolarů na noc blízko centra se snídaní, takže spokojenost. Jediné, co mě překvapilo, bylo že parkování nebylo v ceně a chtěli dalších 10 dolarů za den s parkováním. Je to tady hodně podobné jako v San Franciscu. Ve Vegas je to pohod,a tam jsou gigantické parkoviště u každého hotelu/kasína, kde můžete bez problému zdarma celý den parkovat.

Večer jsem ještě zašel na Hollywood blvd najíst se. Našel jsem si vyhlášenou restauraci 25 degrees a dal si burger a cibulové kroužky s pivem Guiness. No za 30 dolarů spíše zklamání, opět šílená porce, ale burgery mi více chutnají v In-N-out (ale i tak už jich mám plné zuby).

Další dny byly ve znamení návštěv televizních show. Lístkek na Craiga jsem si zarezervoval na webu 1iota.com a na Conana na teamcoco.com asi 7 dní dopředu. Tehdy ještě nebyly známí hosté. Do druhého dne jsem měl obě účasti potvrzené. Lístek je zdarma. Zkoušel jsem se dostat i na show Jimmyho Kimmela ale ani u jedné žádosti jsem neměl štěstí, tady je asi potřeba poslad request dříve než za týden.

2. den – chodník slávy, Craig Ferguson

Další den byl ve znamení návštěvy Late Late show Craiga Fergussona. Od člověka na recepci jsem se dozvěděl, že mám docela štěstí, protože Craig ohlásil konec jeho show a tak mám možnost vidět jeden z jeho posledních pořadů, ale nepředbíhejme. Den začal opět procházkou po Hollywood blvd, kde jsem chtěl navštívit Hollywood muzeum (které má ale v po,út zavřeno nechápu), takže jsem zašel nakoupit nějaké suvenýry a po cestě si všiml hloučku lidí před Wax museum. Od týpka, co stál ve frontě, jsem zjistil, že se jedná o slavnostní ceremoniál uvedení na chodník slávy a že to bude předáno herečce Sally Field. Popravdě jsem vůbec netušil, o koho jde, až když mi řekl, že hrála matku ve Forestu Gumpovi, tak mi svitlo. Je to starší herečka, která má 2 Oscary za herečku v hlavní roli. Řekl jsem si, že si tuhle událost nenechám ujít a tak jsem cca hodinku čekal než ceremoniál začal a dorazili všichni hosté (rodina, přátelé ale například i herec ? Bridges nebo Jane Fonda, která na 76 vypadala neskutečně).

Předání bylo v pohodě, herečka byla taková drobounká a usměvavá, před pódiem bylo neskutečné množství reportérů a fotografů. Zážitek. Další má cesta směřovala na show Craiga Fergusona, které se odehrává ve studiích televizní firmy CBS (Teorie velkého třesku, 2 a půl chlapa, The price is right).

Dorazil jsem asi hodinku předem, fronta nebyla tak hrozná jako před Price is right, kde byla bez srandy asi půl kilometrová fronta a lidi tam měli i spacáky a přenosné sedáky. Před studiem bylo neskutečné vedro, ale já věděl, že vevnitř bude zima (klima) a tak jsem měl bundu a dostatek vody. Před vpuštěním do studia nám sebrali všechnu elektroniku (mobily, iPody, …) a začalo rozehřívání, kde s námi komunikoval uvaděč a říkal, co jo a co ne. Pak jsme vstoupili do nahrávacího studia, byl jsem ve 2. řadě, na Craiga jsem viděl výborně, ale na hosty jsem se musel trošku naklánět přes kameru. Show byla super, Craig je úžasný člověk, jeden z mála lidí v talk show bradži, kteří vás dokáží rozesmát, ale i rozplakat. Když ho sledujete a posloucháte, poznáte, že se nebere moc vážně a rád si z každého, i ze sebe vystřelí.

O to silnější bylo, když jste věděli, že se jedná o jednu z jeho posledních show a znáte jeho životní příběh, který stojí za to. Hostem byla nějaká herečka ze seriálu, který nesleduju Mad Man (Alizabeth Moss) a Tom Felling (Draco Malfoy). Craig to celou dobu prokládal pověstnými vtípky s kostlivcem a o přestávce si vždy zatancoval s koněm, s jehož zadnicí si na konci vážně podebatoval.

 

Opět zážitek, v jeden den mít dostova nadosah takové globální osobnosti bylo něco neskutečného. Večer jsem se ještě po cestě stavil do vyhlášení Pinks Hot dogs, kde jsem si dal Chilli Cheese hot dog. Vevnitř jsou stěny obložené obrázky známých lidí, kteří zde jedli, s autogramy. Najdete zde opravdu naprosto všechny osobnosti, které znáte, od herců přes zpěváky a komiky až po režiséry nebo sportovce. Mě zaujal můj oblíbený herec David Lynch.

Večer jsem byl domluven, že se setkám s hostem (s kterým to nevyšlo včera, ale zavolal a omluvil se mi, že zapomněl). Opět jsem chvíli čekal a nakonec jsem se přemístil na jiné místo. Dohodli jsme se, že přespím v jeho nahrávacím studiu, protože doma už měl lidi přes couchsurfing. Spal jsem ve spacáku na podlaze, ale přežil jsem 🙂

IMG_9346

3. den – japonská zahrada, Conan O’Brien, Mullholand drive

Po check-outu z mého improvizovaného přespání jsem se vydal směr Japanese Garden. Na místě byl vstup 3 dolary a většina účastníků byli důchodci. Nikdy jsem ještě žádnou zenovou zahradu neviděl. Měli to tam krásné, udržované a dýchala tam na vás taková polojaponská atmosféra.

Poté jsem se vydal na hlavní program mého dne, a to byla návštěva talkshow Conana O‘ Briena, což je můj nejoblíbenější talkshow moderátor. Stejně jako u Craiga jsem o lístky požádal minulý týden ještě v Brycu. Takže na schválení vstupu stačilo požádat týden dopředu. Check-in u Conana byl trošku jiný (stejně jako celý průběh) než u Craiga. Vše probíhalo v Gate 8 parkovišti studií Warner Bros.

Dorazil jsem docela brzo, ale nikde jsem poblíž nenašel jídlo, takže jsem se zajel na blízkou benzínku najíst, což byla chyba. Nejdříve jsem měl jít radši na check-in, po kterém vám je přiděleno číslo a následně si můžete až do 3 hodin dělat co chcete, odjet prostě cokoliv. Nedrží vás na jednom místě zavřené jak u Craiga. Dostal jsem číslo 78. Nechají vám foťák, ale řeknou ať nefotíte. V garáži byla neskutečná zima, takže jsem měl tričko, mikinu a bundu a bylo to tak akorát. Koupil jsem si tričko Conana a nakonec jsme se vydali směr nahrávací studia. Procházel jsem kolem studií Warner Bros spolu s ostatními fanoušky. Na každém studiu byla cedulka, co se zde natáčelo za filmy (Constatnite, Gremlins, …). Samotné studio bylo tak 3x větší než to Craigovo, připomínalo mi spíše kino. I přes vysoké pořadové číslo jsem byl na velmi dobrém místě s přímým výhledem na Conana i hosta, nic nezavazelo. Někteří diváci (s nízkým pořadovým číslem), kteří byli dole toho moc vidět nemohli, před nima byla mříž a mnoho kamer. Takže jsem byl možná za vyšší číslo i rád.

Opět zde byl zahřívací moderátor, který si dělal srandu z jednoho páru a pak rodinky z Kanady. Bylo to méně nucené než u Craiga, netrénoval s námi jak se máme smát, ale byla zde pod obrazovkami taková informační tabule, který se čas od času zapnula – Applause. Hosté byli Dave Franco (bratr Jamese Franca) a Christopher Meloni. Celou dobu doprovázela výborná živá kapela a na konci pořadu měla jednu písničku pozvaná a mimochodem výborná kapela Hamiltona Leithausera (celkem 2 pódia pro živé kapely). Samotný Conan byl naprosto skvělý a nakonec přišel za námi do publika a vystřelil si z jednoho páru, který zde byl v rámci líbánek. Conan byl super, příště zas. Jediné, co mě mrzelo je, že jsem zatím opravdu neviděl žádnou megastár. V pořadech byli zatím spíše méně známí herci. To se ale mělo změnit.

Večer jsem si řekl, že se projedu po staré slavné Mullholand Drive (po téhle cestě získal název i stejnojmenný film mého oblíbeného režiséra Davida Lynche). Dorazil jsem na místo Runyon Canyon park, kde jsem zaparkoval a vydal se na menší trail. Je to v podstatě bežecká a trailová dráha v kopcích Los Angeles, kde máte krásný výhled na město, všude je spousta lidí hlavně z LA a chodí nebo dělají jogging. Chvíli jsem se procházel a pak se vydal směr auto. V dálce jsem zahlédl docela známou tvář, která debatovala se slečnou vedlě něj a šli oba proti mě. Chvili jsem zaostřoval a když se naše pohledy minuly, uvědomil jsem si, že jsem právě potkal Jareda Leto 🙂

Vydal jsem se do staré části Downtownu do svého hostelu, který byl umístěn v hotelu Stay on Main na Main Street. Hostel to byl netypický, je to jedna místnost a v něm 1 dvoupatrovka. Samozřejmě spodní patro bylo opět zabrané, takže musím na své neoblíbené horní. Vydal jsem se na jídlo do blízké vietnamské restaurace (doporučení na foursquare) – nejlepší jídlo, co jsem za celou dobu v USA měl – za 20 dolarů s mým oblíbeným pivem Chang a zázvorovou limonádou. Poté jsem se protloukal chvíli večerním historickým Downtownem a vydal se zpět na hostel. V noci mě vzbudil příchod mého spolubydlícího černocha :). Jedna poznámka: parkování je tu opět problém a stálo mě 15dolarů, lůžko v hostelu mě stálo 25dolarů, docela paradox.

4. den – Hollywood muzeum, Pharell selfie a TCL Chinese Theater

Po dopolední kontinentální snídani na hotelu (opět pouze wafle a javorový sirup) jsem se vydal  mrknout na historickou architektonickou památku Bradbury House na historickém Downtownu. Budova je to krásná s neobvyklým dřevěným schodištěm a starým výtahem, u kterého stála obsluha. Zde v centru a blízkém okolí je hodně bezdomovců. Centrum má několik částí – historické, nákupní, finanční… Po cestě jsem si dal ještě sandwich na oběd v Eggslut v tržnici Grand Central Market. Zážitek je jen projít se tou tržnicí, je to jako kdybyste se fakt vrátili několik desítek let v čase.

Vyrazil jsem zaparkovat ke svému starému motelu blízko Hollywood boulevardu a šel jsem navštívit Museum of Hollywood. Muzeum se nachází ve staré historické budově průkopníka kosmetiky Maxe Factora (s obrovským historickým výtahem). Na muzea moc nejsem, ale filmy jsou moje srdcovka. Popravdě mám filmy a videoobsah mnohem raději než knihy. Museum bylo konečně otevřené, mělo 4 patra, z toho spodní bylo věnováno hororu, první historii Hollywoodu a sci-fi a ty další takový mix. Ve vrchním patře byla velký část expozice věnována zesnulému Davidu Carradinovi (možná znáte z Kill Bill). Muzeum je to výborné a za 15 dolarů rozhodně stojí za návštěvu:

Rozhodl jsem se, že by bylo divné, kdybych z USA odjel bez pořádného popcornového zážitku z kina. Zvolil jsem si to nejzajímavější kino s obrovkou tradicí a to kino v TCL Chinese Theater. Nakoupil jsem si lístky na představení do největšího historického sálu na IMAX Imazing Spiderman 2 za 19 dolarů a jelikož jsem měl ještě 2 hodiny do představení, zašel jsem si na nějakou míchačku do blízkého Hard Rock Cafe. Za 20 dolarů jsem si dal 2 drinky (z toho jeden byl pořádný cloumák) a s veselou náladou jsem si prošel tuto známou luxusní restauraci a bar, kde probíhají koncerty (dole je pódium). Na stěně jsem objevil dokonce pravé kožené kalhoty Jimma Morrisona (z Doors) a další skvosty (kytara Iggyho Popa atd).

Když jsem dorazil před Hard Rock, byl zde zástup lidí fotící někoho přímo přede mnou. Trošku jsem zaostřil a on to byl Pharell Williams čekající na show Jimmyho Kimmela (který tu má přímo na bulváru před Hard Rockem studio). Udělal jsem si pár fotek a z ničeho nic Pharell přiběhl a začal s některými lidmi házet selfies. Samozřejmě já jsem nemohl chybět a tak mám hodně cenou selfie se známým hudebním interpretem v telefonu :). Docela dost HAPPY jsem se vydal do kina, před kinem TCL Chinese Theater vidíte otisky rukou či bot známých osobností, které zde byly na premiéře svých filmů (toto kino je právě premiérami filmů s hereckými hosty známé). V kině jsou ještě nějaké obleky (například Schwarzengerův z Terminátora 2 nebo Marylin Monroe). Koupil jsem si popcorn a kolu (co by to byl za blockbuster bez těchto 2 nezbytných částí) a užil si film 🙂

Večer jsem ještě na cestě do motelu (kde strávím svou poslední noc) potkal takové to odpružené skákací auto, které znáte určitě z tv nebo filmů a toto auto mě předjelo, nebo spíše přeskočilo :). Na mobilu mám nezapomenutelné video, tak vybraným zájemcům ukážu. Na večeři jsem si zašel ještě na pořádnou kalorickou bombu v podobě kuřecích křidélek s waflemi a javorovým sirupem (nejlepší wafle jaké jsem zatím měl) a docela utahaný jsem zalehl s tím, že toto bylo neskutečné završení tripu po USA.

Mimochodem selfie jsou v USA už nějakou dobu hodně populární, hodně tomu pomohla nejsdílenější fotka všech dob z posledních předávání Oscarů (selfie Ellen DeGeneres):

Večer jsem se ještě podíval na American Idol, docela o ničem, než přišla 17-ti letá holčina Jena Iren a zazpívala tenhle cover od Elvise (WOW hodně silné):

5. den – Venice Beach a odlet

Poslední den v USA byl od rána ve znamení příprav na odlet. Musel jsem si projít věci a vyhodit ty, které se mi nevlezou do kufru (můj kufr má rozměry příručního zavazadla). Odpoledne jsem vyrazil směr pláž Venice Beach, kterou jsem už dobře znal od svého příletu do LA. Rozhodl jsem se, že se poslední den nebudu před odletem nikterak přemáhat a zakempil jsem to na teplé pláži, kde foukal příjemný vítr. Na chvíli jsem vyzkoušel l i moře, ale bylo docela ledové (spíše na kratší osvěžení).

Po cestě jsem zahlédl lidi na skejtu a longboardu a dokonce i starší lidi (50 plus). Ještě jsem se snažil oslovit pár bezdobovců a nabídnout jim svůj spacák, který jsem moc nevyužil a který nehodlám tahat do ČR (ani na něj nemám místo). Tady musí být bezdomovci asi hodně bohatí, protože mě všichni odmítli, že děkujou, ale že God Bless You 🙂

Návrat auta v Alamu proběhl bez problémů, mrknuli na auto, dali lístek a mohl jsem vyrazit. Přebytečné věci, co mi zbyly a hadry, které se mi nevešly do kufru jsem chtěl vyhodit, ale týpek z Alama ke mě přiběhl jako že ne, ať to nevyhazuju, že vše recyklují a mám mu to všechno dát :). Ani netušíte, jak byl ten mexikánec rád, když jsem mu do ruky naskládal vše, co nepotřebuju (určitě to pěkně doma zrecykluje pro vlastní potřebu, ale to je dobře).

Když jsem přiletěl, byl jsem překvapen, že neprobíhaly žádné psycho kontroly, co mě překvapilo. Byly ale kontroly při odletu, které mi přišly mnohem tvrdší a podrobnější. V letadle se mnou letěla i jedna kulturistka. Ještě nikdy jsem žádnou takovou korbu ženskou neviděl (měla rozměry kulturistů chlapů). Zpět jsem letěl American Airlines, opět mě překvapilo, jak byl personál letadla neskutečně starý, spíše důchodového věku. Myslel jsem, že letušky jsou samé mladé vysoké kočky, ale ony to jsou spíše staré ošklivé a nepříjemné ropuchy, kterým se moc nechce pracovat :). Snad jediný mladý personál, který jsem zatím zažil byl let s výbornou arabskou společností Etihad z Abu Dhabi do Bangkoku.

Let byl hodně dlouhý a vyčerpávající, naštěstí jsem seděl v uličce. Letadlo mělo bohužel cca hodinu zpoždění už při odletu z Londýna (což byla moje přestupní stanice). Měl jsem booknutý poslední vlak (Regiojet), který jsem díky zpoždění nestihl a díky tomu, že jsou do Hranic večer opravdu skvělé spoje, tak jsem musel čekat na další vlak 3,5 hodiny. Už jsem si začal ustýlat na podlaze, když ke mě přišel týpek, jakože tam nemůžu spát. WTF? Po více než 14 hodinách letu, mezitím čekání check-in/out a 9 hodinách časového posunu jsem mu chtěl mírně řečeno natlouct. Energetické zásoby byly ale v záporných hodnotách, tak jsem se přesunul na jiné místo, kde jsem to zalomil, počkal na vlak, kde jsem to zalomil znovu (policajti, kteří procházeli mě upozornili, že se mám zamknout, abych nebyl okraden). Odjezd z LA (20:00 čtvrtek), příjezd do Hranic (4:00 sobota). Cesta bylo dlouhé peklíčko, přesuny nenávidím. Přemýšlím, že se dám na výzkum teleportu.

Toto je poslední report, budu moc rád za vaše komentáře, jak se vám můj trip a blog líbil (případně co se vám nelíbilo) a zda byste měli zájem, abych v tom pokračoval i pro další destinace. Díky za vaše příspěvky a komentáře. 


František Szabó (16 dobrodružných článků)

Internetový marketér, který se specializuje na affiliate marketing.


16 thoughts on Kalifornie – 34., 35., 36., 37. a 38. – Los Angeles – Celebrity a zábava

  1. Tys spal v Hostel Cat? Já jsem se tam také byl podívat, ale nakonec jsem radši byl ve vzdálenějším hostelu (párset metrů), který vypadal lépe, a byl jen o maličko dražší. Jinak jak se jmenuje ten plugin pro skrytí kousku textu za sharování nebo to se mi líbí?

    Jak dlouho ještě v USA budeš?

    Reply
    1. Ahoj pepo jj byl, kdybys četl článek až do konce zjistíš že už jsem se vrátil:)

      Ten plugin se jmenuje sociallocker

      Reply
  2. Díky za super čtení, obdivuji, že jsi dokázal pravidelně psát, protože já když cestuji, tak už na to nemám sílu napsat více než pár vět na TW/FB (což je škoda, protože se to za chvíli ztratí v historii, ale web zůstává „navždy“ :-). Btw. už víš kam vyrazíš příště? 🙂

    Reply
    1. No byl to takový můj deníček, rád se do něj občas sám podívám a zjistim co jsem vše zažil. Něco se rýsuje v hlavě ale zatím si to nechám pro sebe:)

      Reply
  3. Ahoj! Škoda, že nám nevyšlo setkání, byli jsme blízko 🙂

    Super report a fajn fotky (i když z mobilu), něco jsem si z cesty taky sepisoval, tak snad bude čas a něco na blog nahodím. No, ale než se proberu 1500 fotek a hodiny videí, tak to asi bude trvat.

    Jinak s těmi letuškami máš pravdu, děs a hrůza. Emiráty měly posledně taky kočky. Asi na těch arabských aerolinkách něco bude 🙂

    Reply
    1. JJ je to škoda, ten svět je ale fakt malý:)

      Já nedám na mobil dopustit, dříve jsem měl zrcadlovku a skoro jsem nefotil protože jsem byl otrávený z toho jak je to velké a nepraktické. Mobil mám pořád v kapse a do 2s jsem schopen vyfotit/natočit cokoliv. V tom je proti těžkopádnému foťáku mobil nedostižný. Těším se na tvoje fotky, pak dej vědět až to někam dáš.

      Naprostý souhlas arabské aerolinky asi hirujou z modelingových agentur, zatímco USA/UK a ČR z domova důchodců.

      Reply
  4. Super report, bylo skvělý si takhle něco pravidelně číst. A jak už bylo řečeno: máš můj obdiv, že jsi zvládal psát zážitky takhle pravidelně a strávit nad tím tolik času 🙂

    Reply
  5. Ahoj, super čtení.Narazila jsem na tvoje cestovatelské reporty úplně náhodou a shltla jsem je jedním dechem ;-). Určitě v tom pokračuj, pokud tě to baví. Musí to být super zážitek, obdivuju za odvahu cestovat sám. Ráda se skrze tebe zase někam podívám 😉

    Reply
  6. Musím přiznat, že posledních 5 dní jsi si fakt užil a moc dobrý závěr výletu a USA vůbec 🙂 Teď to chce ještě ten východ USA, jelikož ten má taky svoje kouzlo 🙂

    Reply
    1. Díky, východ USA mě ani trošku neláka (nepřijde mi absolutně ničím zajímavý), naopak spíše se vrátím opět na západ a projedu ještě místa která jsem nestihl.
      Red rock canyon
      Joshua tree
      Lake Powel
      Monument valley
      Capitol reef
      Tihuana/Mexiko
      San Diego
      rocky mountain national park
      Yellowstone National Park
      zappos insights
      startuphouse.com
      NHL, NBA, NFL – tickpick.com
      route 66
      surfing na huntington beach a santa cruz
      Stromy: Hyperion, Methuselah

      Reply
  7. Ahoj, neplanujes nahodou nejake vyuctovani? Celkem bych rad vedel, kolik takovy trip stoji. Nejvice teda ubytovani, ale benzin a jidlo musel byt tez pekny balik, vstupy nemluve…

    Reply
    1. Tak uz jsem to nasel, tak nic 🙂 Kazdopadne paradni denicek, procetl jsem to cele jednim dechem, nadhera.

      Reply
  8. Vypadá to, že sis výlet užil. Já se po přečtení článku rozhodl na podzim také někam vycestovat. Ale víc než usa mě láká nějaká evropská, přímořská destinace.

    Reply
  9. Konečně jsem se dostal po několika večerech až do finále cesty. Blog je super. Měl jsem to štěstí Ameriku taky navštívit. Jestli se chystáš na západ znovu tak koukni na stránky greentortoise.com Byl jsem s nimi na desetidenní adventure travel a byla to velká pecka. Není to zase tak drahé a mimo spousty zážitku se tam seznámíš se spoustou lidí. A co se týče pokračování blogu tak jestli se ti chce tak určitě si rád něco podobného přečtu. Hodně zdaru v dalším cestování 🙂

    Reply
    1. Díky za pochvalu další cesty najdeš na rozcestníku frantisekszabo.cz 🙂 letos to byla Austrálie

      Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *