Nevada 15. – 18. den – Lake Tahoe, Shipito, Virginia City

Odsun z hostelu byl v nostalgickém duchu a dopisování článku z prvních několika dní v národních parcích. S Jamesem jsem se ještě rozloučil a zjistil jsem, že famózní modrý mustang je jeho. Půjčil si ho z ALAMA, že to je jeho sen a žere prej neskutečně moc, ale za ten zvuk to prý stojí :). Potkal jsem ještě nováčka na hostelu Jana z Německa, kterému jsem dal několik tipů, kam zajít a jaké traily rozhodně absolvovat. Zjistil jsem, že Jan je čerstvě vystudovaný a rozhodl se po studiu nejít hned do práce a nezaložit rodinu, ale rok cestovat po světě. Hustej týpek.

Poté jsem vyrazil směr Lake Tahoe, po cestě mi napsal John Vanhara (podnikanivusa.com) s potvrzením naší schůzky, což mě potěšilo. Do Lake Tahoe jsem dorazil po 4 hodinách jízdy, k večeru si prošel okolí a podíval se na pláž u jezera a zalomil to na motelu, který mimochodem stojí 30 dolarů za noc přes týden, ale o víkendu zdvojnásobí cenu na 60 dolarů, protože sem jezdí hlavně amíci lyžovat. Samotné Lake Tahoe je liduprázdné, takové město duchů, protože už se blíží konec sezóny. Jsou tu krásné dřevěné domky a vše je v dřevěném stylu, i fastfoody, vypadá to tu jako v pohádce :). Večer jsem si ještě zašel do vyhlášeného podniku (dle yelp a foursquare) s názvem Pizza BaseCamp, místo bylo plné lidí a všude byly velké obrazovky se sportem (hokej a baseball). Protože hokej znám, tak jsem si objednal pizzu (za checkin na yelpu jsem dostal hranolky zdarma) a vyhlášené pivo Tahoe Mountin Brew Lager. Baseball je příšerně nudný sport a nechápal jsem ty Američany, jak ho sledovali se zaujetím. Většinu času se nic neděje, nadhazovač se snaží hodit míček co nejvíc debilně tak, aby to odpalovač z druhého týmu nemohl odehrát a to je v podstatě vše (občas se i povede nějaký odpal, ale málokdy). Opět se mi stalo, že jsem nebyl schopen velkou porci jídla sníst, takže jsem si jídlo zabalil, zaplatil, dal dýško (cca 50Kč – to jsem v Česku snad nikdy nedal, tady to je normální dávat pořád). Večer jsem se vydal zpět na pokoj a už byla solidní zima, takže jsem po cestě za 10 min stihl slušně promrznout.

Další den jsem si udělal takový menší výlet po sjezdovkách, mrknul jsem na vyhlášenou sjezdovku Heavanly (hodně drahá, permice na den 100 dolarů, ale pro lidi, kteří tu žijí je za 400 dolarů na celý rok), která je přímo na místě South Tahoe, kde mám hotel a prý je z ní nádherný pohled na celé město a jezero. Dalé jsem se vydal na 3 hodinový trail po lesích Lake Tahoe, všude tu krásně voní dřevo, poletují veverky a ptáci a jsou tu naprosto obrovské šišky. Dorazil jsem k South Tahoe Hight School, u které mě zaujalo, že byla hned u lesa. Byla hodně velká a pěkná a měla neskutečné množství sportovního vyžití a různých sportovišť.

Pak jsem vyrazil na další sjezdovku Kirkswood (levnější permice na den 80 dolarů, půl dne 60 dolarů), kde se ještě lyžuje na celé sjezdovce.  Ke konci dne jsem vyrazil směr domluvené pivo s Johnem v Himmel Housu. Na místě jsem se potkal ještě s Bohoušem (špička na EDU mobilní appky na světě) a dorazili i kluci z click2stream (Peter a Robert). Celý večer byl v pohodovém duchu, řešily se zajímavé záležitosti o byznysu, startupech, mobilních appkách. John je nesmírně vtipný člověk. Tady své povídání ukončím, i když věřím, že některé čtenáře by obsah našeho povídání enormně zajímal 🙂

Další den jsem měl v plánu navštívit státní park Lake Tahoe a případně, na základě tipu od Bohouše ze včerejška, historické město Virginia City. To jsem ještě netušil, jak se ten den bude vyvíjet. Nejdříve jsem vyrazil do Mindenu, kde má Shipito (John Vanhara) kanceláře a sklad. Udělal jsem několik selfie a potkal Johna, když zrovna vyrážel pryč.

Další cesta přes Carson City, kde jsem měl zastávku na drobný oběd v Subway probíhala v pohodě. Všiml jsem si, že ty města jsou tady vybudované vždy v jedné linii vedle dálnice, moc do šíře se neroztahují a jsou spíše úzké. Carson City je hlavní město Nevady. V navigaci jsem měl cíl Lake Tahoe State park a jel a jel až cesta začala pomalu mizet. Byl jsem v nějaké rezidentní oblasti na privátní silnici a říkal jsem si, že tady něco nehraje. Když už cesta začala být spíše necestou, tak jsem se rozhodl, že své snažení vstupu do parku vzdám (první fail dne). Byl jsem cca 20min od města Reno, kde jsem věděl, že je pobočka ALAMO a potřeboval jsem doplnit olej (palubní počítač ukazoval 5%), tak jsem vyrazil na místo. ALAMO bylo přímo na letišti, vysvětlil jsem svůj problém a personál mi oznámil, že mi vymění auto. Říkal jsem proč ne, ale že bych raději měl opět Chevy Cruze (nechtělo se mi přeučovat). Říkali, že bohužel Chevy nemají a dali mi Hyundai (druhý fail dne). To auto je dost podobné, ale stejně se mi v něm nejezdí tak dobře a nemá tak vychytané ovládací tlačítka na volantu. Po cestě jsem zastavil ještě u jednoho zajímavého viewpointu.

Nakonec jsem se vyrazil podívat do Virginia City, což bylo naleziště drahých kovů, hlavně zlata a stříbra, v podstatě je to staré dřevěné město vybudované v horách jen na základě zlaté horečky. Trošku jsem načerpal tu historii, prolezl pár krámů (všude tu jsou obchody se zbytečnostmi nebo hospody), zablbnul s puškou v jedné herně a podíval se do muzea. Ještě jsem se podíval na starou cukrárnu, ve které zrovna něco připravovali, dal si kopec zmrzliny za 4 dolary a vyrazil se podívat na starý hřbitov.

Nakonec jsem vyrazil směr svůj Motel 6 ubytovat se. Na motelu byli nějací týpci a jezdili na skejtu. Už po druhé se mi stalo, že ode mě Američan chtěl koupit moje brýle (asi si pořídím přenosný obchod s brýlema). Zašel jsem si ještě na večeři do nedaleké čínské restaurace. Po cestě (hned vedle mého motelu) jsem uviděl jiný motel, který byl o 10 dolarů za noc levnější a ještě s kontinentální snídaní (třetí fail dne). V čínské restauraci jsem si rozbalil štěstíčko s moc zajímavým zněním a vydal se spát.


František Szabó (16 dobrodružných článků)

Internetový marketér, který se specializuje na affiliate marketing.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *