Utah – 21. 22. a 23. den – národní park Zion

Ponořte se do 3 neskutečných dní, které jsem strávil v Utahu. Konkrétně v národním parku Zion. Tento článek obsahuje velké množství obrázků. Budu rád za váš feedback a komentáře. Přeji příjemné počtení.

1. den

Zion je park, který jsem měl vyhlédnutý už hodně dlouho dopředu. V podstatě jsem věděl, že sem stopro chci zajet (je to společný trail s dalšími parky v UTAHu – Bryce, CanyonLands). Zion patří mezi menší parky, ale i tak je na české poměry velký. První den, kdy jsem opustil Vegas, jsem rovnou zamířil do Zionu, abych obhlídl terén a naplánoval traily na další dny, které zde budu trávit. Vjezd do NP byl trošku problematický, protože nejdřív chtěli ověřit podpisový vzor na Anual Passu, který mám od kamaráda a ten má trošku (úplně) jiný podpis. Nakonec jsem to ukecal a vydal se směr visitor centrum, kde jsem se ptal na doporučené traily sympatické obsluhy na informacích.

Ta mě upozornila, že dnes mám jen pár hodin (cca 4) a že stíhám spíše ty lehčí traily, ale že je můžu zkusit propojit (Emerald Pools Trails, Kayenta Trail a Groto Trail). Dle průvodce to měly být celkově lehké traily na cca 3 hodinky. Já je ale prošel za 30 minut, takže jsem si řekl, že mě holčina pěkně podcenila a vydal se na jeden z nejtěžších trailů (to jsem nevěděl) co tu je, a to Angels Landing. Tento trail začíná nevinně, poté se přetaví v docela drsné stoupání a nakonec se držíte řetězů a stoupáte po hřebenu vrcholu hory. Na tento trail jsem se vydal ještě z jednoho důvodu a to toho, že mi slečna ve Visitor Centru řekla, že další dny má být větrno a že by výstup nemusel být rozumný nápad. Za své zdraví tu zodpovídáte vy, nikdo jiný, žádné záchranky po cestě nehledejte. Trail byl nakonec úchvatný, jeden z nejlepších, co jsem kdy zažil, hlavně díky velmi zajímavému stoupání. Na vrcholu jsem se potkal se 2 týpky ze Seattlu, prohodil jsem pár slov a nechal se od nich vyfotit. Docela luck, protože už odcházeli a já šel nahoru sám. Nakonec se z trailu zrodily ty nejzajímavejší fotky ze Zionu, posuďte sami:

Večer jsem se ubytoval v Cedar City, je to takový zapadákov, kde v podstatě nic není, ale je “kousek” od Zionu. Pokecal jsem s recepčním, který je z Fidji a pořád se mě na něco vyptával.  Večer jsem si ještě zašel do nedaleké mexické restaurace dle doporučení na foursquare a dal si své první Burritos. Taková placka, ve které najdete všechno možné, řekl jsem kuchaři, že nechci pálivé, v jídle nebyl dokonce ani koriandr (který nenávidím). Takže jídlo výborné a spláchl jsem jej výborným jablečným pivem.

2. den

Nejdřív jsem si na motelu udělal své první wafle v životě. Bylo to díky takovému poloautomatickému stroji a polil jsem si je javorovým sirupem. Výborná snídaně v ceně motelu. Pak jsem se ještě stavil na oběd do fastfoodu In-N-Out, který dělal pouze burgery (na výběr 4 typy) a dělá je výborně. Žádná široká nabídka, ale tyto fastfoody bývají neustále plné, oproti třeba McDonaldu, který je tu poloprázdný a patří mezi ty vůbec nejhorší a nejméně populární fastfoody (na rozdíl od Evropy).

Také se potvrdilo to, co mi říkala holka ve Visitor centru, od rána bylo velmi škaredě, foukal vítr a bylo pod mrakem a zima.  Proto jsem se rozhodl nejít na složitý trail a zkombinovat 2 menší. Po cestě (opět cca 45 min) jsem si uvědomil, že cca 30% možná času zde travím v autě a 20% spím, takže na nějaké toulání a poznávání zbývá jen 50% drahocenného času, což je kriticky málo. Po cestě vás vždycky lákají k zastavení vyhlídky, které jsou hlavně u národních parků koncentrované strašně často. Kolikrát mi to trhá srdce, že nezastavím a jedu dál, ale kdybych měl zastavovat na každém viewpointu, který tu je a kde stojí lid,i tak nedojedu nikam :(. Nejdříve jsem tedy vyrazil na Canyon Overlook trail (kraťoučký trail s výhledem na Zion canyon), bylo zamračeno, ale jinak výhled pěkný.

Pak jsem se vydal na kratší trail s názvem Hidden Canyon Trail. Na místo se dostanete pouze speciálním autobusem (auta na tato místa nesmí), po cestě vám s reproduktorů říká průvodce (CD) zajímavosti o parku a tipy na traily.  Při cestě nahoru jsem narazil na rozdvojku, doleva vedla cesta na delší trail s názvem Observation point (který jsem si nechal na další den) a já šel doprava ke skrytému kaňonu. Dorazil jsem na místo, ale zdálo se mi to hrozně krátké a říkal jsem si, to přece není možné (trail byl veden jako obtížný). Myslel jsem, že trail ještě pokračuje dále kaňonem, a tak jsem se vydal vstříc jedné z nejobtížnějších a nejnebezpečnějších cest, kterou jsem kdy zažil. Začínala nevinně, ale postupně se začínala stezka vytrácet a v cestě stály jak stromy, tak skály a laguny. Bylo to peklo. Já myslel, že to někde končí a pořád mě hnalo dopředu to, že jsem viděl stopy (někdo to zvládl). V některých místech jsem reálně musel šplhat, párkrát jsem byl nucen udělat shyb a jednou mi to uklouzlo na takové mokré plošině, padal bych do nepěkně vyhlížející laguny. Nakonec jsem dorazil k místu, se kterým jsem si chvíli lámal hlavu a nakonec se rozhodl to obrátit. Opravdu jsem byl hodně hluboko a měl jsem už trošku bobky, ať nedopadnu jak z filmu 127 hodin (se zaklíněnou rukou ve skále). Mimochodem 127 hodin spolu s filmem  Útěk do divočiny patří mezi vůbec mé nejoblíbenější filmy. Oba jsou o samotářských cestovatelích, kteří nedopadnou moc dobře ale prožívají svůj život plnými doušky. Pro mě ale velká inspirace, pokud máte tipy na podobné filmy budu rád za info v komentářích. Soundrack k filmu Útěk do divočiny mi hodně často hraje v uších na tripech, které tu obcházím.

Nakonec jsem zjistil, že trail, který jsem šel, vlastně není žádný trail, a proto jsem jej pojmenovat Frantův Trail Smrti. Pokud jej někdy chcete jít, dojděte na konec Hidden Canyon Trailu v Zionu a jděte pořád dál kaňonem, až dorazíte k oranžovému provazu visícímu z obrovského balvanu bránící průchodu. Po cestě zpět jsem se ještě stavil nakoupit pár suvenýrů v obchodu se šutry

Nakonec jsem dorazil naprosto zničený na hotel a zjistil jsem, že je výpadek proudu v celém bloku. Zajímavostí bylo, že kolem bank, které byly v bloku se rozestoupili policisté, protože nefungoval zabezpečovací systém. Asi aby je lidi nezkusili vykrást :).  Večer jsem si šel něco nakoupit do obchodu (v jiném bloku, kde elektřina fungovala v pohodě) a opět obrovské úsměvy a jak se máte atd :).

 3. den

Další den jsem potřeboval natankovat, a tak jsem se vydal k nedaleké benzínce. Opět jsem měl problém jak kreditkou, tak debetkou zaplatit a musel jsem si vybrat cash a zaplatit v hotovosti. Po cestě do NP jsem zase trošku přemýšlel a uvědomil jsem si, že na to, jak tu mají výborné silnice (všechny lepší než nejlepší naše dálnice), tak mají velmi omezenou rychlost. Klasika je 65 mil/hod. Nejvíc, co jsem zatím zažil, bylo 80mil/hod (ale to byla vyjímka).

 

Po cestě do Zionu (můj poslední den) jsem se stavil na oběd v takovém stylovém místě s názvem Fort Buffalo. Bylo to takové mini dřevěné oldschool městečko s restaurací a suvenýry. Vevnitř bylo samohrací piano, které hrálo neskutečně falešně. Dal jsem si pizzu a salát a vydal se na finální Zionský trail s názvem Observation point, který měl být dle průvodce na 6 hodin.

Trail to byl hezký, docela náročný, ale ne tak jako Angels Landing a nahoře čekal epický pohled na celé údolí NP Zion. Chvíli jsem poklábosil s fotografem. Ptal jsem se ho na jeho fotoaparát, který byl v takovém oldschoolovém stylu, vše bylo manuální, ale vypadal super. Poprosil jsem ho o pár fotek a vyrazil zpět. Po cestě jsem si uvědomil, že cestovatelé jsou vesměs velmi pozitivní lidé. Pořád vás někdo zdraví a usmívá se. Také jsem si uvědomil, že asi není lehké chodit na traily, hlavně ty složitější, s někým, kdo nemá podobnou úroveň fyzičky. Hodně jsem po cestě sledoval jak hlavně muži bědují, že musí neustále čekat na své drahé polovičky a hrozně je to zdržuje. Další výhoda když cestujete sami :). Po cestě zpět jsem si ještě koupil makovou zmrzlinu ve Fort Buffalo. Měli dokonce i slaninovou, ale na to jsem neměl koule.


František Szabó (16 dobrodružných článků)

Internetový marketér, který se specializuje na affiliate marketing.


5 thoughts on Utah – 21. 22. a 23. den – národní park Zion

  1. ted si na nejhezcih mistech… zion a bryce fakt paradni (Y) jinak fyzicka na trailech treba je, ale ve dvou to jde lepe 😛

    Reply
    1. To nejhezčí mě ještě čeká – Arches a Canyonlands, moc se na tyto parky těším.

      Reply
  2. Zase super článek, tvé reporty jsou fakt čtivé! Chci se jet zeptat – jak moc je Angel’s Landing náročný? Chystám se ho zahrnout do svých plánu, na jednu stranu mi to nepřipadá o moc těžší než kdejaká cestička například ve Slovenském ráji, na druhou stranu na některých fotkách to vypadá doopravdy hardcore – a já dumám, nakolik je to zkreslením fotografie 🙂

    Reply
    1. Pokud bude silny vetr tak rozhodne nedoporucuju. Jinak se to da:)

      Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *